V Česku máme 1,6 miliónů ustanovení právních předpisů. Kde je najdeme? Správně bychom všichni měli hledat v listinné Sbírce zákonů a v neskutečném množství částek, kde najdeme jednotlivé novely zákonů. Zákony však v částkách nenajdeme v úplném znění. Jen stěží se tak můžeme řídit například ustanovením „ V § 2 písm. e) bodě 2 se za slovo "provozovateli" vkládá slovo "zařízení". V § 2 písm. e) bodě 3 se slovo "technika" nahrazuje slovem techniky" a na konci textu bodu se doplňují slova "jako celku".“
Sbírka zákonů v listinné podobě je jediný státem garantovaný zdroj platného práva. Přitom však i soudci musí logicky vyhledávat informace v soukromých právních systémech. Ani oni by z výše uvedených vět v částce číslo 32 z roku 2013 nebyli moc chytří. Z dotazníku Ministerstva spravedlnosti vyplynulo, že v systému ASPI vyhledává denně 85 %, v Beckonline 76 % a v Codexis 25 % soudců. Jenže v komerčních systémech mohou být i chyby. Stát jejich znění neověřuje.
Pokud klapne projekt e-sbírky, vyznáme se v zákonech lépe. Budeme mít nejen online bezplatný přístup k úplným znění zákonů, ale zrychlíme také publikační proces zákona, což znamená, že některé zákony budou moci nabýt účinnosti dříve po jejich schválení. Některé zákony totiž dnes čekají na to, až vyjde nová částka s novelami a budou tak publikovány ve Sbírce zákonů.E-sbírka nám umožní také lepší práci se zákony. Usnadní práci legislativcům, tedy těm, kteří zákony fakticky píší. E-sbírka a e-legislativa totiž bude mít k dispozici funkci e-šablony, která nám pomůže promítat změny přímo do úplného znění zákona. Výhodou elektronizace zákonů bude také to, že nám umožní postupně čistit zákony od nedokonalostí a sjednotit pojmy. Nebudeme tak mást občany tím, že v různých zákonech v oblasti správního práva používáme termíny „správní orgán“ a „správní úřad“, nebo v oblasti obchodního práva třeba pojmy „jmění“ a „čistý obchodní majetek“ společnosti, které popisují tutéž skutečnost.
E-legislativa nám taky přinese jeden velmi důležitý nástroj kontroly vytváření zákonů. Budeme moci ještě lépe vystopovat, kdo, kdy a proč navrhl jednotlivé změny. Dnes se nám to nemusí podařit obzvláště na půdě výborů, kde se konkrétní předkladatel návrhu může schovat za rozhodnutí celého výboru. E-legislativou tak zprůhledníme celý legislativní proces. Kdo si potom troufne předložit návrh, který by například navýšil výdaje států o půl miliardy korun na podporu solárních elektráren?
E-sbírka a e-legislativa vnese pořádek do našeho právního řádu. Bude to však chvíli trvat a i po spuštění těchto projektů budeme mít s pročištěním zákonů hromadu práce. E-sbírka a e-legislativa však přináší ještě navíc úspory veřejné správě. Pokud se vše podaří, budeme si zákony vyhledávat na internetu už 31.3. 2015. Do roku 2025, tedy během deseti let, by měla e-sbírka ušetřit státu podle prvních odhadů 2,1 miliardy korun.
Doposud to zní jako pohádka. Nic není však zadarmo. Celkově nás projekty mají vyjít na zhruba půl miliardy korun. Aktuálně se hovoří o tom, jakým způsobem Ministerstvo vnitra zakázku zrealizuje. Diskutuje se, jestli proběhne otevřená soutěž s rizikem zpoždění a ztráty možnosti čerpat evropské peníze (85 % financování tohoto projektu je z EU), nebo jestli zakázku zrealizuje Česká pošta, což by znamenalo úsporu odhadovanou předběžně na 30-50 miliónů Kč. Klíčové datum je 15.dubna 2013, kdy by mělo být o osudu e-sbírky jasno. Také ještě není zcela uzavřeno, jestli budeme mít v e-sbírce i Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek soudů, což bych já osobně podporovala. E-sbírce a e-legislativě velmi fandím. Je to investice, která se nám vrátí nejen finančně, ale hlavně nám zkvalitní proces tvorby zákonů.
